Bizzár
Byla jsem už delší dobu sama a nedařilo se mi potkat nikoho, kdo by mě zaujal. Když jsem si pak jednoho večera postěžovala kamarádce, zeptala se mě, proč nezkusím Tinder… Protože jsem se přes seznamky nikdy neseznamovala, neměla jsem ani tušení, že něco takového existuje. Ještě ten večer jsme nad sklenkou vína našly mou nejhezčí fotku a seznamování mohlo začít. Překvapilo mě, kolik zájemců tam bylo a jak rychle nabízeli možnost setkání. Jeden byl zvlášť neodbytný, vydržel si psát i několik dní. A protože se mi celkem líbil, nakonec jsem na schůzku kývla.
Jmenoval se Libor, byl tmavovlasý, sportovní typ. Domluvili jsme se, že se sejdeme v jedné pražské kavárně, v sobotu, v osm večer. Byla jsem nervózní, přece jen jsem už dlouho na žádném rande nebyla. Když se blížila osmá hodina, vstoupila jsem do kavárny a rozhlížela se, kde asi sedí ten tmavovlasý sympaťák? Nikde jsem ho neviděla…Po chvíli ale ke mě přistoupil muž, kterého jsem nepoznávala.
“Ahoj, já jsem Libor!,”
řekl a ukázal na stůl u okna: “Támhle si můžeme sednout..” Byla jsem překvapená, ale snažila se nic nedávat znát. Přece ho nebudu hodnotit kvůli vzhledu…Posadili jsme se, Libor mi rychle naléval z láhve vína a překotně vyprávěl. Dozvěděla jsem se, že pracuje jako manažer a také, že má byt blízko kavárny. Byla jsem myšlenkami jinde, přemýšlela, jestli nepoužil fotku někoho jiného, nebo co to má vlastně znamenat…Víno pomalu mizelo, Libor povídal dál a o dvě hodiny později mi to už bylo celkem jedno…Cítila jsem se příjemně. Hlavou mi dokonce proběhlo – vždyť je ten Libor i docela fajn a vlastně ani nevypadá zas tak špatně… Když kavárna o pár hodin později zavírala, měla jsem už “trochu v hlavě” a při vstávání se musela podržet stolu. Libor mi ale velmi ochotně pomohl a hned před kavárnou navrhl, že mi rád uvaří kafe:
“To tě postaví na nohy, a pak tě doprovodím na tramvaj, neboj.”
Zbytek už si můžete domyslet…Libor kafe sice uvařil, ale prohlídka bytu rychle skončila v jeho ložnici. Když jsem se ráno, se silnou kocovinou, probudila, Libor už v bytě nebyl. Na posteli vedle ale ležel lístek:
“Omlouvám se, musel jsem do práce, je tam nějaký problém. Ozvu se!”
Chápala jsem to. Sama jsem věděla, že když se objeví problém v práci, musí se to řešit hned! Zpráva od Libora ale nepřišla ani ten den, ani dny další. Snad se mu něco nestalo, přemýšlela jsem…Nakonec jsem mu napsala, jak se má a jestli je v pořádku.
Odpovědí mi bylo – zpráva zobrazena a do hodiny poté i – zablokováno…
Lenka 26 let
