Bizzár
Nejen jeden z nejznámějších českých herců, ale i zpěvák s úctyhodným rozsahem, imitátor a mistr improvizace, to vše byl Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian…Vyučil se příručím v obchodě a velkou roli v jeho životě sehrál i sport. Stal se brankářem fotbalového mužstva AC Sparta, hrál tenis a také hokej. Jelikož bylo ale jeho klaunské mistrovství nepřehlédnutelné, brzy se dostal i do pražských kabaretů a v roce 1924 již hostoval v Národním divadle! V letech 1925 až 1944 provozoval Burian vlastní divadlo, a to repertoárové Divadlo V. Buriana, kde soustředil známé herce tehdejší doby, s nimiž vystupoval také před kamerou. Jednalo se například o Jaroslava Marvana, Čeňka Šlégla či Václava Trégla.
A jaký film byl tím filmem, jenž Burianovi získal všeobecnou známost a jedinečné označení krále komiků? Výsostné postavení mu zajistily již filmy němé, zvukové mu však umožnily vyniknout v rámci všech žánrů, které tak bravurně ovládal! A i dnes si tak mnozí z nás bezesporu vzpomenou na film To neznáte Hadimršku, Ducháček to zařídí, C. a k. polní maršálek či oblíbený film Přednosta stanice. Je však třeba připomenout, že filmů, ve kterých Burian do konce 2. světové války hrál, bylo nespočet, neboť se jednalo o vůbec nejlépe placeného herce na území dřívějšího Československa. Jelikož byl ale Burian hercem, který i v době Protektorátu Čechy a Morava točil jeden film za druhým, vlastnil divadlo a uměl i velmi dobře německy, dostal se v průběhu války do styku s německými nacistickými pohlaváry.
A jak na něho kdysi vzpomínali i někteří herci, byl stále jakýmsi bezelstným dítětem, které užívalo život a nedomýšlelo možné důsledky toho, jak by jeho chování mohlo být některými v budoucnu vnímáno…A samozřejmě i to, že byl bohatý a své bohatství dokázal dávat na odiv, mu v poválečném Československu, kde se komunisté připravovali na převzetí moci, příliš kladné naladění obyvatelstva nepřineslo…To, co však Buriana skutečně dostalo před poválečný soud, bylo jeho účinkování v antisemitské rozhlasové skeči s názvem Hvězdy nad Baltimorem, kde parodoval exilového ministra zahraničí Jana Masaryka. V té době skeč v exilu odsoudil také Jan Werich s Jiřím Voskovcem, kteří Vlastu Buriana dokonce označili za koraboranta. Po válce však Jan Werich svůj názor přehodnotil a snažil se Vlastovi pomoci k opětovnému návratu na scénu.
A jak před pár lety odpověděl historik Pavel Taussig pro deník Aha na otázku, zda si Burian uvědomoval, co by mu konec války mohl přinést: „Absolutně ne. Měl jsem možnost mluvit s jeho osobním kuchařem panem Trejbalem, který mi vyprávěl, že Vlasta si ještě během války maloval, jak si bude po osvobození dělat legraci z německých okupantů a českých posluhovačů. Vůbec ho nenapadlo, že by se mohl dostat do šlamastyky…“
A do šlamastyky se král komiků po válce bohužel skutečně dostal! Byl totiž obviněn z kolaborace, která mu však nikdy nebyla prokázána, a v roce 1947 odsouzen k peněžité pokutě a tříměsíčnímu vězení. „Umístili ho do vazby spolu s válečnými zločinci a skutečnými lumpy, kteří na něj káleli a posmívali se mu. Navíc to dlouhou dobu nesměřovalo k žádnému regulérnímu soudu. Na mě to dělá dojem, jako kdyby ta moc, která se Buriana tehdy zmocnila, doufala, že ve vězení spáchá sebevraždu,“ doplnil ještě pro deník Aha Taussig. A ke zmíněné konfiskaci Burianova majetku se před pár lety pro Českou televizi vyjádřil i literární kritik Vladimír Just: „Zejména pokuta byla pro Vlastu Buriana likvidační, protože nesměl hrát a nemohl si peníze vydělat. Na návrh StB měl být poslán do pracovního lágru. Byl vystěhován z vily a musel pracovat na dláždění Prahy…Navážel písek dlaždičům…K tomu posměšky lidí…To všechno z něj nakonec udělalo tajného alkoholika.“
Co však bylo pro muže, pro kterého bylo hraní celoživotní vášní, to nejhorší? Měl pět let po válce zakázáno hrát a od roku 1953 již vystupoval pouze na estrádních zájezdech…A co vlastně Vlasta Burian dělal, když měl tehdejší mocí zakázáno hrát? Pracoval v uhelných dolech a také v krkonošské Hříběcí boudě, kde pomáhal v kuchyni, anebo obsluhoval hosty… Problémem ale bylo, že se přeci jenom jednalo o nejznámějšího českého herce, takže ho hosté pochopitelně poznávali a prosili, aby jim zahrál.
V roce 1950 učinil Vlasta Burian veřejné pokání, ve kterém připustil, že jeho osoby bylo zneužito k nekalým cílům a požadoval ukončení herecké „stopky“…Následně ho angažovala karlínská scéna, a to právě na přímluvu již zmíněného Jana Wericha. Hrát role uvědomělých dělníků a rolníků však nebylo zrovna tím, na co byl Burianův talent stavěn a Burian se tak stal již pouhým stínem dřívějšího krále komiků…Navíc se silně podlomeným zdravím…V roce1954 se Burian, po boku Wericha, ještě objevil v pohádce Byl jednou jeden král, kde však opět předvedl naprosto excelentní výkon. V roce 1962 odehrál poslední představení, a to s těžkým zápalem plic, který se mu stal osudným. Vlasta Burian byl v roce 1994 rehabilitován a v roce 2000 získal v anketě televizních diváků titul komik století!
