Bizzár
Byl jsem rozvedený. S manželkou jsem prožil jedenáct let a chtěl jsem si hlavně “užívat…” Dohnat všechny ty roky, kdy jsem jen dřel…
Vztah jsem neplánoval, stereotypu jsem měl plný zuby…! A ženský? Ty jsem nikdy neřešil…Bylo to spíš tak, že jsem se jich po pár schůzkách nemohl zbavit…A čím víc naléhaly, čím víc se mnou chtěly být, tím víc jsem “utíkal…” Když se na to podívám s odstupem, zajímal mě hlavně jejich vzhled…Jak má dlouhý vlasy, jestli je hubená, jak má velký zadek, anebo – jestli je dost “vyvinutá.” To, o čem se s ní budu bavit, nebo jestli vůbec bude o čem, jsem neřešil…A někdy mě i pobavilo, když mi některá s nadšením vyprávěla, kde si nechala udělat nové nehty, nebo jaké kosmetické úpravy jí ještě můžu koupit…
Tak uběhly tři, čtyři roky a já poznal Evu, Kláru, Alenu, Emu, Natálii a na další jména už si ani nevzpomínám…Ale určitě jich byly desítky…I tyhle “vztahy” ale nakonec provázela určitá rutina…Drahé večeře, “dárečky”, prodloužené víkendy, a tak stále dokola…Cítil jsem se ale jako muž, kterému nic nestojí v cestě, jako někdo, kdo může mít cokoliv, kohokoliv…
Pak mi ale do života vstoupila Jana…Vysoká, sebevědomá a nespoutaná blondýna…Zdálo se, že je to žena, která ví, co chce a která si žije tzv. “po svém”… Byla úspěšná a když už si na mě jednou za čas našla čas, stálo to za to…Teď jsem to byl já, kdo ji chtěl vidět, kdo s ní chtěl být… Jana byla ale neoblomná, práce je důležitější, ty počkáš! Do Jany jsem se zamiloval, nebo jsem si to aspoň myslel… Byla jediná, se kterou jsem měl monogamní vztah. Jak to tenkrát měla ona, nevím…Najednou jsem to byl já, u koho šla práce stranou…Chtěl jsem s Janou žít, mít s ní dítě…Ale čím víc jsem naléhal, tím víc se mi vzdalovala…
Zhruba po roce jsem se dostal do finančních problémů, firma šla ke dnu, a já přemýšlel, co dál. Jana se ozývala čím dál míň, odmítala mě…Začal jsem obvolávat “staré” kontakty a navazovat nové…Rychle se ale rozkřiklo, že mám dluhy a že se mi tak úplně nedaří…A já začínal mít poprvé v životě pocit, jako bych už těmto ženám nestačil…Už mě nenaháněly, už neměly čas tak, jako kdysi, když jsem je mohl brát na prodloužené víkendy a drahé dovolené…
